Největší uživatelský srovnávací test „baterek“ a „čelovek“, a zároveň nejpodrobnější návod, jak se nejen orientovat, ale jak vybrat přesně tu správnou koncepci a správný model pro vás. Motto tohoto testu: BUĎTE NÁROČNÍ!

Abstrakt

Publikace je kompletní průvodce problematikou přenosných svítilen, ručních i čelových. Obsahuje veškeré informace, aby čtenář pochopil všechny dílčí problematiky týkající se přenosných svítilen, a následně, aby si udělal reálný obrázek o tom, co potřebuje. Druhá část potom pojednává o největším testu svítilen na světě. Ty nejlepší v žebříčcích jsou zastoupeny v této publikaci, zbytek je potom jako příloha. Celá publikace je rozdělena do několika tematických celků.

Obsah článku

Proč testovat

Proč testovat? Je to potřeba. Takhle zní krátká a řekl bych velmi výstižná odpověď. Abych to rozvinul, znám mnoho lidí, kteří se v této problematice neorientují, a když si pak chtějí něco pořídit, zajdou za prvním známým, který něco má, a nechají si od něj něco doporučit. Zde se pak projeví klasická lidská tendence doporučit to co mám zrovna na hlavě, protože to musí být to nejlepší na světě. Bývá to buďto absence sebereflexe, že dotyčný nedokáže říct „hele, já vo tom moc nevim, zeptej se někoho, kdo tomu rozumí“, nebo v horších případech, například majitelé čelovek Petzl, Black Diamond apod, zde je to „misery loves company“ aneb člověk nechce trpět sám. Dotyční známí pak na doporučení jiného známého vyhodili například dva tisíce za velmi chabé čelovky, nebo několik stovek za příšerné ruční svítilny, a jednak jsem jim je pak musel opravovat, mnohdy i upravovat, a navíc jsem jim pak musel půjčovat svoje svítilny, které ačkoliv mnohdy stály i méně, tak svým výkonem i výdrží dalece předčí tyto špatné modely.

Je mi líto když vidím lidi, kteří se v tom nevyznají, a jen chtějí něco na práci potmě, nebo jen chtějí něco na noční běhání, a pak si někde koupí, ať na „doporučení“ známého, prodavače, nebo dezinformačního článku nějaký krám, se kterým se akorát trápí a je jim líto jejich investice do bazmeku, který jim téměř ani nedostačuje.

Můžu na situaci nadávat, a připojit se tedy ke štamgastům v hospodě, kteří za popíjení zlatavého moku nadávají na politiku a na manželky. A nebo se můžu sebrat, a něco s tím udělat. Změna přichází s akcí.
Po přečtení tohoto dokumentu vám garantuji, že budete mezi těmi pár promile lidí na tomto světě (promile = ppm = parts per million = jeden z milionu), kteří jsou v tomto oboru skutečnými experty, a mají nejširší možný přehled a nadhled, jaký kdy člověk měl. Díky tomu budete schopni nejen odborně posoudit vše co vám přijde pod ruku, ale hlavně budete schopni odborně pomáhat svým přátelům, rodinným příslušníkům, ale i sobě. V konečném důsledku pak bude víc lidí šťastných a spokojených, neb jim jejich svítilna bude sloužit a fungovat přesně podle jejich potřeb a představ. Vyústí to ve zvýšení bezpečnosti, efektivity, ale i nálady. „A vo-vo-votom to je“ (Pitkin).

Čím a jak testuji

Nyní si povíme, jak jsem testoval svítilny.

Začneme akumulátory, jedná se o pohonnou jednotku svítilny, a závisí na ní nejen výdrž, ale i výkon, a tedy i průběh lumenů v čase. Akumulátory jsem volil vždy s ohledem na nejvyšší běžně sehnatelnou kapacitu, což je priorita č. 1. Na druhém místě je potom proud, a tedy volil jsem baterie, které dokáží poskytnout slušný proud a tedy i výkon do svítilny. Dnes jsou již dostupné například 14500 s 1250mAh, 18650 s 4Ah a 21700 s 6Ah. Ty jsou však málo běžné.

Používal jsem následující modely:

• AAA NiMH - Panasonic eneloop pro 950mAh a Lidl Tronic 1000 mAh
• AAA NiZn – PkCell 1,6V 563 mAh
• AA NiMH – Panasonic eneloop pro 2500 mAh
• AA NiZn – PkCell 1,6V 1560 mAh
• AA Li-ion s měničem – Kentli 1,5V 2000 mAh (ekvivalentně)
• 16340 (Li-ion náhrada za CR123) – Sofirn 16340 3,7V 800 mAh 76,4 mΩ (cca 5,7A / 21 W)
• 14500 (Li-ion velké jako AA) – Shockli 14500 3,7V 1000 mAh 39,86 mΩ (cca 7,9A / 29 W)
• 18650 – LG MJ1 3,7V 3500 mAh 29,7 mΩ (cca 15,9 A / 59 W)
• 21700 – primárně Samsung 50S 3,7V 5000 mAh 10,582 mΩ (cca 30,7 A / 114 W)
• 21700 – sekundárně LG M50 3,7V 5000 mAh 15,956 mΩ (cca 25 A / 93 W)
• 21700 – příležitostně Molicel P42A 3,7V 4200 mAh 8,848 mΩ (cca 33,6 A / 124 W)

Nabíjení

Ačkoliv by asi bylo spravedlivější nechat každou svítilnu, ať si svůj akumulátor nabije sama, protože si pak sama bude moct za snížený výkon a dobu svícení, kdyby náhodou nabíjela například na 4,05V namísto 4,20V, ale nakonec, vzhledem k tomu, že by se mi to testování dost zesložitilo a měl bych tu hnízdo z USB kabelů, tak jsem se uchýlil k řešení nabít baterie vždy na 4,200V z laboratorního zdroje, a vytvořit tím rovné podmínky pro všechny svítilny. Navíc pak mohu skladovat baterie plně nabité a vždy připravené pro další kolo testování. Poskytuji též ilustrační obrázek, který poměrně přesně vystihuje průběh nabíjení a jeho přesnost.

Obrázek 1 - Nabíjení li-ion baterie pro test čelovek na přesně 4,2000 V

Dvojice integračních koulí

Problém s měřením lumenů je takový, že je musíme měřit jako luxy (případně jako oteplení černého tělesa). Když zdroj světla o světelném toku (světelném výkonu) 1 lumen svítí svým světlem na plochu 1 m², potom je tato plocha osvětlena intenzitou 1 lux. Zní to jednoduše, leč není. Svítilny totiž nevyzařují všechno své světlo ani do perfektně homogenního kruhu, ani do perfektně homogenního čtverce, nýbrž v kuželi, a aby toho nebylo málo, tak distribuce světla je v kuželi různá. Běžně se setkáváme se silnějším středem a slabšími okraji.

Původně jsem přemýšlel, že si vytvořím testovací karton, který bude mít od středu letokruhy například po 0,1m² a na těchto letokruzích budu měřit intenzitu v díře pro luxmetr. Pak to zadám do excelu, ten mi to jakžtakž zaintegruje (rozumějme, vynásobí osvětlenou plochu intenzitou, a sečte plochy pod křivkou), ale tohle se nesetkalo s kdovíjakým úspěchem. Jediné řešení je tedy to klasické, které se používá již léta, a tedy měření v integrační kouli. Původně jsem chtěl koupit polystyrenovou, avšak polystyren propouští světlo, a tedy byla by tu vnesena chyba způsobená osvětlením místnosti. Navíc se s polystyrenem blbě dělá, je měkký, křehký, a v případě že bych chtěl dovnitř nastříkat odrazivou barvu, barva by jej nejspíš rozleptala.

Na řadu přišel 3D tisk. Zaúkoloval jsem kamaráda s 3D tiskárnou, který mi podle požadavků navrhl a vytiskl integrační kouli. Jal jsem se ji horlivě testovat, avšak narazil jsem na velký problém – koule dostatečně nehomogenizuje paprsek světla. Když jsem před jednu a tu samou LED dával různé reflektory, změřené luxy luxmetrem se velmi lišily. Objednal jsem tedy u kamaráda druhou, stejnou kouli a několik přírub.

Vznikla následující sestava: První koule slouží pro homogenizaci paprsku. Je nastříkána hliníkovou barvou a vybavena přepážkou, a slouží tedy k tomu, aby se v ní světlo co nejvíc odráželo, a tedy i rozptýlilo. Následně putují fotony užší trubkou do druhé koule, která je sice taky trochu homogenizační, ale spíš primárně atenuační. Protože na jejím konci je přilepen luxmetr, tak jsem chtěl, aby číselná hodnota lumenů +- odpovídala číselné hodnotě luxů, abych to nemusel pořád přepočítávat přes konstanty. Nejprve jsem do cesty vkládal různé materiály, ale nakonec jsem si vyhrál s vnitřním lakováním, a to kombinováním hliníkové a šedé barvy.

Vzniklá sestava má konstantu 1 lm = 0,1 lx. Problém je nepřesnost měření pod cca 100 lm, a pod cca 30 lm už defacto nemá cenu měřit. Druhý problém je „navyklost“ luxmetru na určitá spektra (byl na ně kalibrován), a různé kužely.

Obrázek 2 - Integrační koule pro měření lumenů, plus tvarové příruby na různé reflektory

Spektrometr Hopoocolor HPCS-320D

Po vydání první iterace testu svítilen a čelovek jsem se rozhodl pro její pokračování. Zejména jsem koupil do testu svítilny a čelovky, o které mí sledující jevili opakovaný zájem. Kromě toho jsem zakoupil i spektrometr, abych tak mohl otestovat přesně a exaktně nejen světelný výkon v lumenech, ale i druhý velmi důležitý aspekt, a sice kvalitu toho světla. Je rozdíl si svítit nekvalitní svítilnou s CRI <70Ra, nebo svítilnou s CRI >90Ra. Navíc tím spektrometrem zjistím i jak vypadá spektrum, jaká je teplota bílé (CCT), jestli je světlo nazelenalé nebo s oranžovým nádechem (DUV, x,y), nebo jaké má skutečné podání barev (Re). Spektrometr mě vyšel asi na 13 000 Kč, ale je to holt potřeba.

Osciloskop

Že některá světla nepříjemně blikají známe už dlouho. Například ve fabrikách u rotačních strojů byly zářivky velmi problémovým zdrojem světla, protože díky svému flickeru neboli blikání mohly vytvořit falešný dojem, že stroj stojí, i když se točí. Kromě toho je blikání nepříjemné pro oči a pro mozek, způsobuje únavu, bolení očí, bolest hlavy, a nejspíš to ani nebude zrovna zdraví prospěšné. Flicker jsem měřil osciloskopem s připojeným FV panelem, a to jako poměr rozkmitu VP-P ku efektivní hodnotě napětí VRMS, a to v procentech. Též jsem se vždy snažil zachytit hlavní nosnou spínací frekvenci, avšak někdy byly svítilny tak zarušené, že jsem musel použít low-pass filtry.

Opple Light Master 4

Vzhledem k tomu, že měření flickeru osciloskopem je větší problém, než jaký jsem původně myslel, objednal jsem na měření a zejména spíš kvůli evaluaci flickeru i měřák Opple Light Master 4. Ten vyhodnocuje flicker podle standardu IEEE PAR1789, a tedy je schopný stanovit zejména jeho nebezpečnost. Ta appka mě ale dohání k šílenství.

Praktické použití a zkušenosti

Vzhledem k povaze své práce i volnočasových aktivit mám prostoru k využití čelovek a ručních svítilen mnoho. Jako průmyslový elektrikář často zapojuji rozvaděče za svitu čelovky, stejně jako mí kolegové, kteří nafasovali pracovní čelovky, které jsem kdysi nakoupil za tímto účelem.

Na bunkrech, které náš spolek spravuje a rekonstruuje též používáme hojně zejména ručních svítilen s difuzory, ale taky čelovky, hlavně při večerní práci venku, při lakování apod. Pro pracovní účely mám sice už standardně používané čelovky, ale pro volnočasové aktivity se je snažím střídat, abych s každou čelovkou z testu strávil nějaký náležitý čas, potřebný k jejímu osahání a zjištění, jak v praxi funguje. Velmi často se pak v praxi negativně projevuje řízený pokles jasu, kterým disponují převážně levnější čelovky, ale jsou tu i jevy, na které se laboratorně nepřijde, nebo hůř přichází. Například nevhodná distribuce světla, světelné mapy atd. Čelovky i baterky se tedy snažím testovat maximálně intenzivně, abych vám mohl poskytnout o to lepší, spolehlivější a objektivnější údaje a zkušenosti.

Pozor na „testy“, pseudotesty, a sponzorované „testy“

Protože na čelovky a svítilny obecně neexistuje příliš dostatečně kvalitních materiálů jako recenze a testy, každý takový výskyt je vítán. Nebo ne? Taky jsem si původně říkal, že čím víc tím líp, ale jak jsem do tohoto tématu začal dloubat víc dopodrobna, narazil jsem i na dost černých ovcí, což jsou videa, recenze a testy, které svou existencí spíš dezinformují a škodí. Začneme ale pozitivněji. Dost užitečnými jsem shledal recenze na jednotlivé kusy, a to nejlépe od lidí, kteří to buďto skutečně používají, zatímco mají už dost zkušeností i s jinými, anebo recenzenti, kteří disponují znalostmi z oboru, a jsou schopni recenzi podpořit i exaktními naměřenými údaji. Tyto testy vřele doporučuji pro rozšíření obzorů.

Co jsou však spíše černé ovce, před kterými vás musím varovat, jsou pseudotesty, které se hůře odhalují, a pak pseudorecenze, které se poměrně dobře odhalují i laicky. Sponzorované testy jsou potom speciální případ, a ty se někdy dají odhalit jen těžko, a někdy je to očividné.

Pseudorecenze jsou obvykle recenze, kdy dotyčný dostal od prodejce výrobek, a protože o tom sám moc neví, tak jen čte papírové údaje, aniž by si je nějak ověřil nebo změřil. Obvykle potom toto zařízení vychvaluje příliš vysoko, a tím vytvoří dojem svatého grálu. U lidí, kteří v tomto oboru nemají takový přehled to potom může zapůsobit jako opravdový deal, a finální účinek je podobný teleshoppingu s Horstem Fuchsem. Nad těmito pseudorecenzemi obvykle postačí se trochu víc zamyslet s nadhledem, a i neznalému je jasné, že tu není něco v pořádku, a že se vlastně proti údajům z krabice nedozvěděl nic navíc. Pseudotesty a sponzorované testy jsou nebezpečnější, protože v nich často hrají roli peníze a skrývání podstaty. Obvykle využívají, někdy až zneužívají obecně velké nedostupnosti kvalitních materiálů v této oblasti, a představují falešného mesiáše. Pozor, některé společnosti nechávají recenzenty podepsat NDA, jejich součástí je i tajnost NDA.

Pseudotesty, nebo jak jim s oblibou říkám, excelové testy, jsou například stránky, kde si autor vybral náhodně pět nějakých čelovek, opsal si parametry od výrobce do excelu, zjistil co je víc, a tohle prohlásil za výherce testu čelovek. Těch je všude plno. Některé pseudotesty jsou dále, a vymyslí si bodovací systém, na základě kterého například dostane více bodů svítilna, která má víc režimů (a že všichni víme jak kontraproduktivní jsou režimy SOS a blikání), která má vyšší maximální dosvit (který ne vždy může znamenat vyšší jas a už vůbec lepší použitelnost kvůli zaostřenosti paprsku, kdy nastane stav candela >>> lumen), nebo přidělují body na základě udávané hmotnosti, a to s vynecháním faktu, že mnoho výrobců svítilny váží bez baterií. Co je k tomu motivuje? Obvykle zisk. Například existuje německá stránka https://www.vergleich.org/stirnlampe/, která si hraje na velký nezávislý test čelovek, každý asi týden obmění žebříčky a jako nejlepší čelovku vybere nějakou úplně jinou (a že jednou tam měli jako TOP čelovku se 40 lumeny…), následně k čelovce napíše text, který je jen zkopírován z on-line recenze k produktu z nějakého e-shopu, a samozřejmě nám tu velkoryse nabídnou odkaz ke koupi svítilny, který je typu affiliate, a tedy provozovatel těch stránek s pseudotestem má finanční provizi z každého uskutečněného prodeje. De-facto vydělává na uvádění lidí v omyl.

Sponzorované testy, nebo spíš podplacené a cinknuté testy jsou testy, kde k produktu, který měl vyhrát, byly záměrně dokoupeny konkurenční výrobky, které byly vybírány tak, aby byly nekonkurenceschopné. Mezi plevelem pak bude ona proklamovaná svítilna vynikat, a bude se tedy jevit jako zlatá a jediná rozumná cesta. Tyto nejsou tak běžné.

Sponzorované testy zneužívají faktu, že u nás v česku je nabídka čelovek všeobecně příšerná, všude jsou jen samé plasťáky s 3x AAA, a mezi nimi pár jednookých mezi slepými - plasťák s integrovanou Li-poly. Tyto konstrukce však patří do cenových hladin pod 300 Kč, ale rozhodně ne víc. Bohužel v česku najdeme i špatné plasťáky za tisíce korun.

Poslední odstavec této kapitoly bych rád oddělil a věnoval informaci, která je velmi důležitá. Teď už víte, na co si dávat pozor, a že nejlepší je sledovat recenze od lidí, kteří ty věci používají na běžné bázi. Ovšem tomuto předchází jeden důležitý krok. Musíme vědět co hledáme. Musíme znát svoje požadavky a podmínky, na základě kterých posoudíme parametry a vlastnosti toho, co hledáme, potom si najdeme vhodné kandidáty do užšího výběru, a teprve tehdy, když se rozhodujeme mezi pár kandidáty, tak teprve tehdy je čas sledovat recenze na jednotlivé modely, a čerpat zkušenosti recenzentů. Rozhodně však musíme být obezřetní a nevěřit každému zdroji informací.

Nedostatky ANSI/NEMA FL1 2009

Norma nebo standard ANSI/NEMA FL1 2009 má tolik nedostatků, které jsou někdy i podezřelé, že se zdá, že byla napsána poněkud účelově.

Nominální lumeny

Podle normy FL1 se nominální lumeny svítilny měří půl minuty po zapnutí v konkrétním režimu. Toto má velké nedostatky, neb existuje mnoho svítilen, které prvních až 5 minut svítí jasněji a postupně pohasínají na nominální lumeny, a to kvůli adaptaci lidského oka. Například tu svítilnu zapneme, bude mít 800 lm a postupně během pár minut vyklesá na 300 lm. Podle normy FL1 je tento režim však 750 lumenový.

Nominální dosvit

Nominální dosvit se počítá jako vzdálenost, na jakou klesne osvětlení plochy na 0,25 luxu. Nutno říct, že 0,25 lx není osvětlení, ale otmavení. V praxi tak udávaný dosvit podle ANSI FL1 dělme dvěma až čtyřmi.

Doba svícení

Doba svícení je nejhůř definovaná věc v celé FL1, a mnoho lidí ji považuje za účelovou. Norma FL1 definuje dobu svícení na n lumenový režim jako dobu, po kterou svítilna svítí na aspoň 10 % z n. Ano, neupsal jsem se, skutečně 10 %. Takže si představme svítilnu s baterií 18650, která má vydržet svítit na 1000 lm po dobu 18 hodin. Každý si řekne že je to zázračná svítilna, zatímco lidé problematiky znalí spočítají, že by ta svítilna potřebovala asi 8 takových článků 18650, nikoliv jeden. V praxi se pak tato svítilna rozsvítí na 1000 lm, a třeba po pár minutách může vyklesat až na 101 lm, a ty držet 18 hodin. Takže jsme očekávali 1000 lm, s čímž se dá jet rychle na kole, ale dostali jsme jen 101 lm, což sotva stačí na chůzi. Normě ANSI/NEMA FL1 to však vyhovuje.

Můžeme použít i jinou analogii, dá se to napasovat na všelicos. Představte si, že si koupíte nový vůz, který má deklarovaný dojezd 1000 km na jednu nádrž při cestovní rychlosti 130 km/h. Celí natěšení že budete moct brázdit silnice bez potřeby tankování si vůz zakoupíte. Pak ale zjistíte nemilou pravdu, vůz má nádrž jen na 45 litrů paliva, a ta nádrž dá sotva na 500 km při rychlosti 130 km/h. Celí nakrklí jedete do autosalonu vůz reklamovat, avšak bystrý jazýček markeťáka vám sdělí, že dojezd auta podle ANSI/NEMA FL1 2009 se měří tak, že auto nesmí jet rychlostí pod 10% udávané, a že ten dojezd při 130km/h měřili tak, že 5 minut jeli 130 km/h, a pak klesli na 55 km/h se zařazeným pátým rychlostním stupněm s přímým náhonem a 1400 otáčkami, a tímto tempem jeli x hodin a dojeli oněch 1000 km. Přičemž z těch 1000 km deklarovaného dojezdu jeli 130 jen 5 minut, a ujeli jen 11km, s zbylých 9989 km ujeli rychlostí 55km/h.

Zneužívání benevolentnosti v době svícení

Této obrovské benevolence přímo vyzývající k podvádění s dobou svícení zneužilo mnoho výrobců, mezi nimiž je bohužel i známý a renomovaný Fenix. Jejich modely HM23 a HM65R prokazatelně záměrně snižují jas na úroveň stále správnou podle FL1, aby ušetřily energii, a mohly svítit mnohem déle, a tedy nahrabaly si dobu svícení na papíře. Fenix HM65R klesne už po hodině výrazně pod svůj nominální výkon. Podobně to dělá i HM23, který klesne obvykle na čtvrtinu a tam se drží. Člověk očekává že dostane nějaký výkon po nějakou dobu, avšak nedostane jej, čelovka pohasne na čtvrtinu, a člověk vidí leda houby. Už jsem na tuto vlastnost i zaznamenal stížnosti z řad uživatelů.

Kritika od jiných

Český výrobce čelovek a svítilen LuciferLights na svých stránkách velmi trefně demonstroval hlavní nedostatek normy FL1

Obrázek 3 - luciferlights.net vysvětluje nejhorší nedostatek ANSI/NEMA FL1 2009

ANSI/NEMA FL1 2009 nepoužívám

Původně jsem chtěl napsat vlastní standard, kterým bych definoval nominální světelný tok a dobu svícení. Měl jsem v plánu rozdělit čas svícení na „short boost“, „steady“, „rampdown“ a „emergency“. DO psaní tohoto standardu jsem se pustil, avšak vyhodnotil jej jako přiliš pracný na to, abych se s tím mrcasil. Ono to totiž není tak jednoduché, člověk musí všechno přesně definovat do koridorů, a jakákoliv nuance do toho hází obrovské vidle a musí být vyřešena.

Protože můj vlastní standard nejspíš nikdy neuvidí světlo světa, a ani jakkoliv dokončenou podobu (ani betaverzi), a protože bytostně odmítám udávat jakékoliv hodnoty podle FL1, tak jsou výkon a doba svícení mnou slovně komentované. Vyjde to kvalitněji než udávat cokoliv podle ANSI / NEMA FL1 2009.

Největší test svítilen a čelovek #2 >

---

---

---